Oddíl ledního hokeje

Vesnická hokejová liga

Prozatím nejlépe se řečickým hokejistům podařila jejich 7. sezona působení ve Vesnické hokejové lize. Ročník 2015/2016 zakončili na celkovém pátém místě. Po základní části jsme skončili desátí, čímž jsme si zajistili předkolo play off, kde jsme hráli s Ostrovem nad Oslavou. Tam se nám na nájezdy podařilo postoupit, takže jsme se poprvé v historii VHL dostali do play off. Bohužel jsme dostali rovnou Světnov, takže jsme v prvním kole hned vypadli. Když se potom hrálo o umístění, vyhráli jsme všechno a skončili pátí, to byl náš historický úspěch ve VHL.

V sezoně 2016/2017 se změnil systém soutěže, nebylo žádné předkolo play off, postupovalo osm nejlepších mužstev. Řečičtí skončili desátí.

Díky počasí se po dlouhé době podařilo odehrát zápas pod širým nebem. „Poprvé to bylo hned naši první sezonu s Veselíčkem, tehdy jsme vyhráli 9:4. Winter classic se na kluzišti ve Sportovním areálu konal 28. ledna 2017. Domácí tým remizoval s Novou Vsí 4:4.

Tabulka po 13. kole základní části 2017/2018

Oddíl ledního hokeje (Okresní přebor)

Hokej v obci má dlouholetou tradici.Byli jsme účastníky okresního přeboru okresu Žďár nad Sázavou.

Finanční prostředky na chod klubu si z větší části zajišťujeme sami pořádáním zábavně kulturních akcí. Naším sponzorem byla firma PAMEX a.s. ze Žďáru nad Sázavou. Dále bychom zde chtěli poděkovat  za podporu naší obci a sboru dobrovolných hasičů.

V současné době hokejisté ukončili činnost v okresním přeboru a jsou účastníky Vesnické hokejové ligy.

Historie okresního přeboru v Řečici

V období do roku asi 1960 probíhala tělovýchovná činnost v obci nahodile a neorganizovaně. Z vyprávění pamětníků lze sledovat občasné hraní odbíjené v letním období a v zimě se hrál lední hokej. Stálé hřiště ani sportoviště jakéhokoliv druhu v obci nebylo. Odbíjená se hrávala na zahradě („na plácku“) u Batelků a také v místě v travnatém údolíčku na kraji vesnice, kde dnes stojí čekárna autobusu (na křižovatce u č.p. 113). Sportovci hráli občas zápasy s okolními obcemi, protože doprava dále byla nedobrá.

Okolo roku 1960 byla v obci založena za pomoci OV ČSTV nová společenská organizace – Tělovýchovná jednota Řečice. Z počátku bylo velmi obtížné cokoliv podnikat. Nebylo nic, nebylo ani základní vybavení pro činnost, nebyly peníze, dokonce i členů bylo málo. Tehdejší mládež měla jiné zájmy, proto se členy, aby bylo možno Tj ustanovit, stali i lidé, kteří sami neměli tušení o svém členství. Potřebný počet členů byl asi 20 a ten počet jsme také nahlásili. Tehdy se začalo s přípravou činnosti. Hlavní směr byl zaměřen na lední hokej. Nejdříve se hrálo hlavně na rybníku před kulturním domem. Také bylo sehráno několik přátelských utkání s okolními obcemi – Hlinné, Hodiškov, dokonce i s Velkou Losenicí. Hráči měli zajímavou výstroj: brusle různé kvality měli všichni, ale to bylo vše. Hokejky domácí výroby jsme si půjčovali, chrániče nohou obstarali velké školní sešity připevněné zavařovací gumou. Rukavice měl každý své – palčáky nebo pletené prstové. jinak nic. Vlastně ano – všichni měli bojovné srdce. Až v dalších letech jsme si koupili dresy (trička pro volejbal) modré barvy. Také bylo několik triček žlutých z minulých let.

Velmi nám scházelo hřiště a kluziště. Na naše žádosti o přidělení pozemku a pomoc při tělovýchovné činnosti nám nikdo neodpovídal. Tak jsme jednou na podzim vjeli traktorem na pozemek zvaný Bejkovec. Byla to obecní louka u Kalasových. Traktorista celou louku zoral, školní děti zpočátku těžké drny odvážely ke škole na zahradu, ale potom nám pomohl s malým pásovým traktorem dobrovolník a drny za trochu tekuté stravy odhrnul. Potom bylo třeba mantinely, ale nebylo dřevo. Žádosti až na okres nebyly vyslyšeny. Poněvadž jsme všímaví, zjistili jsme na několika místech v lesích okolo obce polámané a vyvrácené stromy, které překážely práci na polích a v lese. Ve snaze umožnit řádné obdělávání půdy jsme tyto stromy uklidili a odvezli. Bohužel, zapomněli jsme se domluvit s majiteli. Také se zdálo, že v lesích dále od obce jsou zbytečně dlouho skládky kmenů. I to se nám hodilo a část kmenů jsme uklidili. Zde musím citovat některá jména. Prvním předsedou Tj byl tehdy pan Josef Drdla z č.p. 98. Ten byl traktoristou STS a on louku oral. Ten, kdo po nocích dovážel získané dřevo, byl rovněž traktorista STS pan Josef Bílek. Jim pomáhali další účastníci, mezi nimi i ředitel místní školy. Dřevo zdarma a po večerech velmi obětavě řezal pan Jaroslav Kříž z č.p. 24. Různé trámky, silné desky, později i čerpadlo na vodu zajistil pan Stanislav Novotný řidič ČSAD. O dopravu na zápasy se zasloužil pan Jaroslav Filip, rovněž řidič ČSAD. Bez těchto obětavých lidí by v obci tělovýchova nebyla.

Je samozřejmé, že tato činnost neunikla lidem, kteří jaktěživo nic pořádného neudělali a ke špatnostem měli velice blízko. Takže přišlo udání a vyšetřování. Deset lidí bylo vyšetřováno, protokoly se psaly na MNV. Jedno vyšetřování proběhlo i ve škole. Bylo na něm zajímavé, že člen SNB stál u okna na školní chodbě, vyšetřoval ředitele školy a pod tím oknem stál vůz naložený odcizeným dřívím. Nakonec bylo vyšetřování zastaveno. Po útrapách s vyšetřováním, sháněním i nepřízní úřadů jsme postavili první mantinely. Také jsme udělali led a hráli první zápasy doma. Nebylo to jednoduché, nejdříve jsme se museli naučit prohrávat. Naším vzorem byla tehdy Jiskra Bohdalec, kde měli již pěkné kluziště se šatnami, Sokol Ostrov nad Oslavou a Sokol bobrová. S nimi jsme hráli tak, že ve velkých mrazech jsme jeli na utkání s traktorem na valníku s několika balíky slámy. V tu dobu se o hokej v obci začali zajímat i místní občané a návštěvy na našich zápasech rostly. A začaly přicházet i první, i když ojedinělé, úspěchy.

Tehdy jsme také s pomocí MNV postavili u kluziště malé kabiny s elektrickým proudem. Z Brna jsme dovezli 15 svítidel na 200 W žárovky. To už bylo možno hrát a bruslit i večer. Je třeba si uvědomit, že všichni členové Tj byli zaměstnáni a většinou dojížděli do Žďáru nebo do Nového Města.

Při úpravách kluziště, zametání, polévání ledu a při malování čar na ledě velmi pomáhaly školní děti, pro které led sloužil ke sportování v bezpečném prostředí. Tím se také připravovaly na střídání generací, které se rychle blížilo. Protože v tehdejší době bylo v obci málo hráčů, spojili jsme se s přáteli z Radešínské Svratky, Hlinného i z Hodiškova. Tak vzniklo naše nejstarší mužstvo v obci, které několik sezón dosahovalo dobrých výsledků v okresní i krajské soutěži. Byli to hráči: ing. Antonín Blažek, Jaromír Filip, Stanislav Novotný, Ing. Stanislav Drdla, Vladimír Novotný, Josef Drdla, Stanislav Šoustar, Jaroslav Drdla, Jaroslav Badalík, Vladimír Minář a celá řada dalších.

V letní době jsme se pokusili navázat na tradici odbíjené. Na kluzišti jsme upravili plochu, škola zakoupila síť a míče a mohli jsme hrát. I zde jsme dosáhli na místní poměry dobrých výsledků. V turnajích a soutěžích jsme se umisťovali na předních místech na okrese. Na utkání jsme jezdívali na motorkách,později i v osobních autech a dokonce i na nákladním autě. Zúčastnili jsme se turnajů v Novém Městě na Moravě, Radostíně nad Oslavou, na Pernštejně a samozřejmě i doma. Z hráčů dosahovali pěkných výsledků zejména Jaroslav Veselý, Stanislav Novotný, Ing. Stanislav Drdla, Zdeněk Vítek, Stanislav Bílek, Oldřich Šikula i další hráči.

Tak se tělovýchova pozvolna rozvíjela a mládež začala mít zájem o rozumnou činnost. Hřiště sloužilo zejména mládeži v každé roční době. V tuto dobu byl předsedou Tj dlouhá léta obětavý řidič autobusu pan Jaromír Filip. Právě jemu a jeho spolupracovníkům se podařilo mladé lidi v obci stmelit a vést je k užitečné činnosti. Činnost Tj byla dobře hodnocena nejen v obci, ale i v okresním měřítku.

Protože se vše mění, i starší členové z tělovýchovy odešli, aniž by jejich práce byla zde náležitě ohodnocena. Ale to už nikdo nezmění. Důležité je to, že činnost Tj se dále rozvíjela a prospívala obci i mládeži. Je velmi pěkné, že o tělovýchovnou činnost mají zájem i ženy, že tuto všestrannou záslužnou činnost podporuje i vedení obce.